Přidat odpověď
já se asi už narodila s nízkým EQ, takže to, co teď v dospělosti kompenzuju rozumem a zkušenostmi, v tom jsem coby dítě dost plavala. Spontánně nerozumím mezilidským vztahům, neumím vyprávět vtipy, neumím tvořit party a hlavně neovládám small talk. Teď už to zvládám dobře, dokonce si většina lidí myslí, že nejsem introvert a jsem společenský člověk. Jenomže oni nevědí, že to tak mám jenom díky vzorcům pro různé situace, které jsem si za život vytvořila a odvodila.
Co neumím doteď je takové to holčičí povídání a drbání, chichotání.
Na základce jsem byla mimoň, pár kamarádek jsem měla, ale nic vroucího to nebylo. Na střední jsem spolužáky až na výjimky spíš ignorovala (komplet holčičí kolektiv), našla jsem si kamarády přes svůj koníček jinde a to mi coby introvertovi zcela uspokojilo moje sociální potřeby.
Jako dospělý jsem vcelku v pohodě, když chci, tak se posnažím, abych zapadala. Ale jak jsem psala, je to docela náročný, nejde mi to samo, musím to řídit.
Předchozí