Proslov Pavla Hasenkopfa, jak zazněl na páteční tiskovce:


"Vážené dámy a pánové, dobré ráno!
Především omlouvám svou kolegyni, Dora Boková by zde s námi ráda byla, ale má bohužel nemocné dítě.
Abyste si uvědomili celou tu hrůzu a beznaděj člověka, který spadne do spárů norských budovatelů báječného nového světa a rozhodne se jim vzdorovat, a abyste získali kontext k tomu, co se chystám oznámit závěrem, shrnu nejdříve, co vše již musela snést paní Michaláková.
Budu mluvit o celkem 3 různých právních řízeních. To čtvrté, zcela nové, oznámím v závěru.
I.
Prvním řízením bylo řízení o odebrání dětí. Začalo na jaře 2011, bylo iniciováno Barnevernem a Eva Michalakova se v něm musela bránit.
Podotýkám, že tehdy paní Michaláková stála proti soukolí norské justiční mafie úplně sama, bez schopnosti cokoli medializovat, nikdo jí tenkrát nevěřil nebo neměl možnost nebo neuměl pomoci. Ano, české úřady věděly skoro od prvního okamžiku o odebrání dětí. Nevěděly to však od norských úřadů, jak by to mělo správně být, ty se nám odebrání dvou českých dětí neobtěžovaly řádně notifikovat dodnes, ale od paní Michalákové. Dovolím si pro ilustraci krátkou citaci z jejich interní korespondence, kterou jsem nalezl ve spise:
"Vážená paní,
... chtěla bych Vám tímto mailem poděkovat za Vaši práci a snahu v případě paní Michalákové. Chápu,že jsou Vaše možnosti omezené a bohužel to bude muset pochopit i rodina Michalákových. Jelikož se rozhodla žít v Norsku, se kterým má Česká republika omezené možnosti partnerské komunikace, je nutné, aby se obracela na norské orgány, které jsou příslušné celou věc řešit. My můžeme pouze vyjadřovat soucit a pochopení," píše v září 2011 řadová úřednice UMPODu tehdejší české konzulce v Norsku.
Barnevern tehdy v roce 2011 byl schopen vysvětlit odebrání dětí podezřeními, která měl. Už nikdy ale nebyl schopen vysvětlit a dodnes nikomu nevysvětlil, proč po vyvrácení těchto podezření policisty a zejména lékaři děti nebyly okamžitě vráceny k rodičům a proč byly navíc rozděleny a tím dál traumatizovány. Po několika odvoláních případ definitivně skončil na jaře a v létě 2014, když se jím odmítl zabývat norský nejvyšší soud a posléze i štrasburský soud - stížnost tehdy bez dalšího odmítli soudci z Norska, Ruska a Ázerbájdžánu, projednána vůbec nebyla.
Tehdy, na přelomu let 2013 - 2014, začaly informace o případu prosakovat na veřejnost. Jako vůbec první reprezentant českého státu na případ veřejně upozornila paní poslankyně Jitka Chalánková, když začala důsledně interpelovat hned několik dezorientovaných členů vlády. V důsledku tohoto veřejného zájmu a tlaku se česká vláda začala kauzou konečně alespoň na oko zabývat. Tím se dostávám k řízení číslo 2.
II.
Česká vláda nebyla ochotna k razantnímu diplomatickému střetu s Norskem. Nechtěla nic slyšet o poskytnutí diplomatické ochrany paní Michalákové, měla hrůzu z toho jít s Norskem do podobného mezistátního právního sporu, jaký kdysi podstoupilo Slovensko s Maďarskem kvůli vodnímu dílu Gabčíkovo. Aby se hned v počátku svého vládnutí premiér Sobotka totálně neblamoval před českou veřejností a současně se vyhnul střetu, potřeboval čas, aby emoce veřejnosti odezněly. I řekl - a teď mne pozorně poslouchejte - že Česká republika se někdy v budoucnosti připojí k nějaké budoucí stížnosti paní Michalákové ke štrasburskému soudu, ale paní Michaláková nejdříve musí podstoupit zcela nové řízení v Norsku a pokusit se dosáhnou spravedlnosti na norské půdě.
Toto druhé řízení tedy formálně iniciovala paní Michaláková, má tam pozici žalobce, a udělala tak na doporučení české vlády, kterým se nešlo neřídit.
Řízení bylo zahájeno v prosinci 2014. Jeho předmětem byla žádost o vrácení dětí do péče matky, protože důvody pro odebrání dětí z její péče pominuly. Barnevern a pěstouni přišli s protinávrhem na adopci mladšího Davida. Již v září 2015 - omlouvám se za svoji ironii - krajská komise Barnevernu případ projednala, adopci schválila a paní Michalákovou pro jistotu zbavila rodičovských práv i vůči Denisovi.
Po mnoha peripetiích bylo nařízeno odvolání okresním soudem v Hokksundu, to už byl květen 2016, dostáváme se tedy prakticky do současnosti. Tehdy do řízení vůbec poprvé vstoupila Česká republika, nikoli sice plnou svou vahou, ale přece. Děkuji zejména náměstku MZV Martinu Smolkovi a jeho lidem za to, že se u tohoto soudu podařilo odvrátit adopci Davida. Nicméně děti vráceny nebyly a Eva zůstala zbavena rodičovských práv s odůvodněním, že případ medializovala.
Následovalo odvolání ke krajskému soudu, a to už je žhavá současnost: Krajský soud se s okresním soudem zcela ztotožnil a projednání našeho odvolání ani nepřipustil. V minulých dnech jsem to poměrně obsáhle vysvětloval a hodnotil, je toho plný internet, tak vás nebudu teď zdržovat opakováním, co si o tom myslím.
Následovat bude odvolání k nejvyššímu soudu, neděláme si iluze, že by měl názor výrazně jiný, než okresní a krajský soud, protože vadný a pro normálního empatického člověka zcela nestravitelný je norský systém sám o sobě, jak o tom podrobně mluvili přede mnou Tomáš Zdechovský a Petr Mach. Je to ale krok nutný k tomu, abychom mohli podat stížnost ke štrasburskému soudu. Ke konci mandátu premiéra Sobotky někdy na jaře či v létě příštího roku se tedy konečně dostaneme tam, kde nás premiér Sobotka chtěl mít na začátku svého mandátu.
III.
Třetí řízení ve věci paní Michalákové probíhá před soudem v Hodoníně. Naším cílem je dát možnost české justici vyjádřit se k norským rozsudkům. Jsme přesvědčeni, že je musí odmítnout uznat pro rozpor s veřejným pořádkem, tedy jako něco, co se zcela příčí českému právnímu myšlení a pojetí spravedlnosti. Nicméně soudkyně společně s UMPODem již dva roky dělají vše možné i nemožné, aby se soud kauzou zabývat nemusel: Nejdříve tvrdili, že české soudy vůbec nejsou příslušné. Krajský soud v Brně jim letos na jaře k našemu odvolání vysvětlil, že nemají pravdu a české soudy příslušné jsou. Následovala ústavní stížnost UMPODu, kterou Ústavní soud odmítl jako předčasnou. A ve stejný den, kdy jsem se dozvěděl o rozhodnutí krajského soudu v Oslo, mi bylo doručeno i usnesení Okresního soudu v Hodoníně, kterým přerušuje řízení do doby, než bude známo rozhodnutí norských soudů. Kouzlo okamžiku ...
O tom, zda se odvoláme nebo budeme přerušení řízení akceptovat, se rozhodneme během příštího týdne. Absurdní je zejména to, že hodonínský soud argumentuje existencí norských rozsudků a řízením v Norsku, o kterých však nikdy nebyl oficiálně informován a znát je může pouze zprostředkovaně z médií nebo tvrzení stran.
IV.
A nyní konečně k tomu, proč jste dnes tady.
Zahajujeme zcela nové řízení proti Barnevernu. Žalobcem bude dědeček Denise a Davida, pan Pavelka, který je tu dnes s námi.
Pan Pavelka se opakovaně snažil o setkání se svými vnuky. Opakovaně byl Barnevernem arogantně odbýván s tím, že děti mají mnoho aktivit ve škole, že situace je neklidná, a že Barnevern se sám ozve, až se situace uklidní. Jednou dědeček dokonce již měl schůzku povolenu, ale na poslední chvíli mu byla zrušena. Dědeček tehdy v bčeznu 2014 tedy letěl do Norska a zpět zcela zbytečně.
Nikdo neví, co úředníci Barnevernu považují za zklidnění situace. Můžeme se jen domýšlet, že tím myslí okamžik, kdy Eva Michaláková přestane o děti bojovat. Je zjevné, že setkání umožnit nechtějí a žádosti rodiny je jen otravují. Proto jsme se rozhodli přitlačit.
Nikdy jsme neměli pochyb, že i v případě prarodičů Norsko šlape po právech dětí a jejich vlastní rodiny. K žalobě však přistupujeme až nyní, poté, co Norsko konečně ratifikovalo Haagskou úmluvu o soudní příslušnosti ve věcech péče o děti. Tato úmluva zavazuje státy brát ohled i na rodinné vazby dětí. Je to novum, které norské právo dosud neznalo a naše žaloba je svým způsobem precedenční.
Případu se v Norsku ujal etablovaný právník Per Danielsen, známý tím, že úspěšně proti Barnevernu zastupuje rovněž slovenskou rodinu Ladických.
Současně vyhlašujeme novou veřejnou sbírku - nyní hledáme spolehlivou právnickou osobu, která ji zastřeší - a prosíme veřejnost, aby tuto kauzu, která nebude levná, podpořila. Jen pro ilustraci, dosavadní právní zastoupení paní Michalákové v Norsku nás přišlo cca na 380.000,- Kč, a to bylo pouze do nařízení líčení před krajskou komisí, protože od toho okamžiku platí norské advokáty norský stát. Pan Pavelka však nemá ani částečný nárok na bezplatnou právní pomoc, náklady proto budou dvou až trojnásobné - zatím činí 45.695,- Kč za studium spisu a úvodní výzvu barnevernu.
Vážené dámy, vážení pánové, děkuji Vám za pozornost. Děkuji, že jste přišli.