Díky všem za pobavení, taky zkusím něco vylovit.

Starší dvě děti (6 a 8 let) si poslední dobou vyprávějí vtipy (většinou pořád dokola ty stejné z knižních katalogů ze školy). Chtěly nějaký nový, tak se obrátily na mladšího bráchu (3 roky): "Řekni vtip.", a on na to "Vtip."

Loni v létě, když ještě neuměl mluvit, jdeme krkonošským lesem, on vyleze na pařez a tak jako zapózuje. Říkám mu, "Jé, tobě to sluší, můžu si tě vyfotit?". A on si vzpomněl, jak jsem předchozího dne cestou na Sněžku ukecávala dceru, ať se neksichtí a nechá se jednou normálně vyfotit, že jí pak koupím nanuk. A tak se čertovky pousmál a otázal se "Lélum?" (= a dostanu nanuk?)

Přišla jsem do čekárny s dvouletou dcerou a na dveřích ordinace visel lístek. "Jéje, paní doktorka tu dnes není, má dovolenou, tak pojď, pojedeme domů." "Né, já si tady chci hrát. Já si sednu tady na tu židličku." "A co tam budeš dělat?" "Zdržovat."

Syn s dcerou (tehdy 6 a 3) si hráli, přišla jsem k nim a spráskla ruce: "Šmánkote, děti, proč je tady takový nepořádek, proč jste vytahaly všechny hračky z poličky?" "My jsme si hráli na maminku a na tatínka." "Jo? A jak se to hraje?" "Tatínek to vytahá a maminka to uklidí. Ona je maminka."