Je mi to líto.
Sama mám 3 děti, poprvé jsem otěhotněla, ani nevím jak. Pak jsme se 9 let snažili o druhé dítě. S doktorama jsem to neřešila, netrápila jsem se, vždyť jedno dítě už jsme měli. Ale jedináček nebyl v plánu, ale už jsme se s tím dávno smířili. Pak jsem začala chodit ke kámošce cvičit Mojžíšovou, odblokovala mi pánev, páteř, kostrč a já jsem otěhotněla. (Třetí těhotenství bylo velmi neplánované).
Tak třeba zkus tu Mojžíšovou, když si najdeš fyzioterapeutku, která ti sedne, podrží tě i psychicky. Psychoterapie by taky asi nebyla od věci. Věřím, že je to těžké, ale je třeba si najít náplň života bez dítěte a třeba pak nějaké přide nebo aspoň sama sebe vnitřně nezničíš. Naaplnit život něčím, v čem uvidíš smysl- pomoc starým lidem, organizování akcí pro děti, vést nějaký zájmový kroužek (pokud "nic neumíš", tak třeba turistický), podpořit útulek pro zvířata (třeba chodit na procházky se psy), začít zpívat ve sboru...
Držím palce, ať je líp. Moc vám to přeju.