"Chápu Kudlu, že pokud žiješ v modelu, kdy se prarodiče z různých důvodů nepodílejí na péči o tvé potomstvo, dojímá tě představa, že by tak někdo činil. A automaticky tě opanuje hyp"otetický vděk k někomu, kdo má rád tvé děti a časem stráveným s nimi jim to dává najevo.
A třeba i na úkor svého pohodlí."

No ale já nemám pocit, že by se nepodíleli a můj vděk není hypotetický, ale skutečný. Jen si to asi víc uvědomuji, protože tam není ten element, že by MUSELI, ale čistě jen ten, že CHTĚLI.