Monty,

ale tady (míním příspěvek o Tvé matce, která očekává, že je vaše morální povinnost plnit její přání "recipročně", jako výraz vděku za to, že nás porodila) si to vykládáě úplně opačně, než jsem to myslela.

Chápu, že každej si do toho promítáme vlastní zkušenosti, ale u tohohle úplnýho "otočení" smyslu přemýšlím, jak je možný si to vyložit takto - úplně OBRÁCENĚ.

Já si přece vůbec nemyslím, že by člověk měl být rodičům vděčný za to, že ho přivedli na svět (to bylo jejich rozhodnutí) a že se o něj postarali do dospělosti, protože to byla jejich odpovědnost vyplývající z toho rozhodnutí. A obecně si nemyslím, že by měl být člověk vděčný v tom smyslu, aby si od někoho nechal řídit život tam, kam nechce, to sis to skutečně vyložila zcela opačně.

Ale jakmile dosáhnu dospělosti, tak to vnímám tak, že POVINNOST rodičů ke mně jako k jejich dítěti ve smyslu "starat se o moje potřeby" pominula a teď je na mně, abych se primárně starala sama. Pokud mi budou chtít nějak přispět, tak je to už jejich dobrá vůle, ale nemohu jim vyčítat ani zazlívat, pokud to neudělají. Prostě jsem už v těch hlavních věcech "sama za sebe".

A s tím kupčením v tomto kontextu to taky nechápu - uvědomění si, že mám štěstí, že se mi od mých blízkých dostává vstřícnosti a něčeho "navíc", a zamyšlení nad tím, jestli i já jim poskytuji totéž, by mě ani ve snu nenapadlo nazvat "kupčením" nebo "přepočítáváním"