Kudlo,

"Pokud spolu prarodiče a vnoučata RÁDI a hodně vzájemně tráví čas, tak je to v pořádku, protože to vychází přímo z nich. A když tomu tak je, tak si myslím, že je dobrý si aspoň občas uvědomit, jak je to fajn a že to NENÍ SAMOZŘEJMOST."

Myslim, ze v mych prispevcich nachazis neco, co tam neni. To ze mame rodice a prarodice a dokonce z vetsinou z nich mame dobre vztahy, vubec nepovazuji za samozrejmost a casto za to s detmi dekujeme.

"Ale pokud má MATKA (tj. v tomto případě třetí osoba) představu, že by ten čas měli trávit spolu, potažmo i kolik by toho času mělo správně být a že by to MĚLI dělat RÁDI, tak je to něco jinýho - ty představy se můžou dost lišit od reálných možností, a hlavně ona je třetí osoba, která by v tuto chvíli diktovala dvěma jinejm "stranám" svou vlastní představu..."

To, ze mam predstavu, prece neznamena, ze komukoliv cokoliv diktuju. V praxi to bude pravdepodobne uplne stejne, co provozujes ty nebo jine matky: Spolecne se domluvime na tom, co obema stranam vyhovuje.

"já to vnímám tak, že rodiče i prarodiče jsou svéprávní tvorové, kteří můžou toho druhého samozřejmě požádat (proč by proboha nemohli nebo se za to měli dokonce stydět?), ale musí být připraveni na odpověď ANO i na odpověď NE, přičemž pokud je to NE, tak nevidím moc prostor na to, aby se kvůli tomu uráželi nebo naštvávali - prostě požádali (na což měli právo), a požadavku nebylo vyhověno (na což má druhá strana přece taky právo, cožpak bys považovala za jedinou přijatelnou alternativu, aby prarodiče byli vždy nebo skoro vždy připraveni na písknutí kdykoliv nastoupit a hlídat)?"

Ale o tomto prece taky zadna. Jak uz jsem psala vysse, to ze ocekavam, ze rodice budou hlidaci, stejne vzdycky znamena, ze se dohodneme, aby to vyhovovalo obema stranam, jak bylo popsano vysse.

Kdyz uz jsme u toho, "hlídací" prarodice v mych predstavach znamena to, ze prarodice maji vnoucata radi, jejich spolecnost vitaji. Pokud jim to okolnosti dovoli, tak parkrat za rok pohlidaji treba na vikend. Predstavuji si, ze o hlidani jsou prarodice pozadani rodici v terminu, kdy rodice pomoc potrebuji. Prarodice muzou z jakehokoliv duvodu odmitnout. Do mojich predstav uz ale jaksi nespadaji naschvaly typu: "Vy jste nam nedali Honzika na hlidani, kdy my jsme si rekli, tak my vam ted natruc nepohlidame, kdyz vy potrebujete." nebo "Honzika pohlidame, ale Marusku tu nechceme" (za predpokladu, ze Maruska rozhodne neni vic narocna nez Honzik). K tomu vsemu predpokladam oboustrane dobre nebo alespon korektni vztahy a pripadnou kompenzaci zvysenych nakladu s detmi. Ale to uz na zaklade domluvy. Mych rodicu by se to spis dotklo, kdybych jim neco nabizela. Platba prarodicum za samotne hlidani uz je v me realite nepredstavitelna.

"Tak já myslím, že bez výčitek můžeš chtít (tj. požádat) o cokoli, ale také bys té rodině neměla adresovat žádné výčitky, když Ti nevyhoví."

To je porad, ze nekdo nekomu neco adresuje... ocekavani, ani vycitky, o kterych se tu zminuji, rozhodne nikomu (mimo tuto diskuzi) nepredhazuji a dost me udivuje, ze nekdo si mysli, ze se to tak snad bezne dela...

"Tak ale o placení za normální rodinné vztahy tu ale přece vůbec nebyla řeč!"

Promin, nebyla v tvem uvodnim prispevku, ale v techto diskuzich to k tomu vzdy sklouzne a uz se to tu probiralo nescetnekrat, takze jsem to zminila.

"náklonnost je podle mě dar, za kterej kapka vděčnosti neuškodí."

Za dobre vztahy v rodine dekuji Panu Bohu. Clenum rodiny za to vdecna nejsem, jen jim tu naklonost proste oplacim tak, jak to citim.