Slupko, proč výčitka, jaká výčitka??

Mně přijde divný a ne moc slučitelný s dobrými vztahy samotný OČEKÁVÁNÍ něčeho, co mi ten druhej nechce nebo nemůže poskytnout, a následná frustrace (celou dobu se tady bavíme o DOBROVOLNOSTI a SAMOZŘEJMOSTI, do čehož mi vůbec neštymuje nějaký OČEKÁVÁNÍ něčeho, co ten druhej nechce poskytnout)

Ale pokud to někdo už má takto nastavený, tak přichází ještě další level - myslí si třeba, že tím hlídáním vlastně ti prarodiče předávaj dál štafetu toho, co sami dostali, a tudíž jeho to nezavazuje směrem k nim, ale k vlastním vnoučatům? Nebo by i počítal s nějakou vzájemností, třeba i sám vůči těm prarodičům projevuje i poměrně značnou vstřícnost, a mrzí ho, že to nemá odezvu? Nebo ještě nějak úplně jinak?

Přemýšlím, jak může takovou otázku chápat jako výčitku někdo, kdo má tyhle věci srovnaný a ví, že se svými rodiči má vyrovnaný vztah - lze přece na ni bez problémů odpovědět "to u nás není problém, normálně v tý vzájemnosti žijem a nemáme pocit, že bychom se vzájemně zneužívali" ?