Kudlo,
ty sis vybrala jeden vzorec a urputně se ho držíš.
Jenže těch vzorců je mnohem víc a někdy je ten pocit "zklamání" ("mají to za zlé") naprosto pochopitelný. Třeba v mém okolí je babička, která má 4 vnučky, ale hlídá a stará se jen o ty od dcery. Je to její rozhodnutí, nikdo ji kvůli tomu nelynčuje, jen to synovu rodinu mrzí. Fakt myslíš, že na to "nemají nárok"? Mně přijde, že jsou to úplně přirozený pocity.
A ten tvůj model, kdy prarodiče něco dělají a dětem to není "dost dobré" je taky o jejich rozhodnutí, nebo myslíš, že jsou k tomu nuceni? Představ si, že jsi babička, která má ráda svá vnoučata, děti ti je přivezou, pak si pro ně přijedou, naobědvají se a odjedou. Z jakého důvodu je celkem fuk. Prostě to tak mají. Samozřejmě ta babička může dělat, že není doma, až je příště zase přivezou, když bude mít pocit, že je zneužívána, ale obvykle to neudělá, protože s těmi vnoučaty být CHCE.