Já bych to, s dovolením, vzala z té druhé strany. Za 6 měsíců se sama stanu tchýní a snad budu přijatelná
Svoji budoucí snachu znám 7 let a myslím, že lépe si syn vybrat nemohl. Vykáme si, ale chci po svatbě navrhnout změnu. Ona má trochu divné rodiče a mne nejvíc potěšilo, když z Prahy jezdila ke mně i bez syna (ne za jeho zády, ale on poletoval po světě) a ptala se mne, zda by mi mohla vyprávět, co ji zrovna trápilo nebo udělalo radost. Strávily jsme takhle spolu hezkou řadu letních dní,ona sem jezdí rád, máme podobný vkus na knížky, cestování a vůbec hodně věcí.. Když jsem chtěla odjet na pár dní za synem do ciziny, vzala si dovolenou a hlídala nám 3 psy
Syn si celé mládí myslel, že budu ta nejpříšernější tchyně (protože mi žádná nebude dost dobrá) a občas mi přijde, že trochu žárlí, když si se slečnou povídáme. Na druhé straně jim do vztahu zásadně nelezu, nemluvím a neudílím dobré rady. Jak to bude s hlídánm ev.vnoučat nevím, jsme tedˇ 200 km od sebe. Já sama měla skandinávskou tchyni naprosto k ničemu, o vnuka měla zájem tak 2x do roka, přijet na kafíčko, posadit ho na gauč a po hodině zase odjet.Moje matka zase stála bezvýhradně na straně mého tehdy-manžela, i když mi vyloženě ubližoval, což jsem jí nikdy nezapomněla. Tak snad z obou zažitých extrémů vyjdu jako prima tchyně