Derri, nemáš pravdu. Urputně tu něco hájíš a dokonce se snažíš rozhodovat o tom, kdo smí a nesmí přispívat do diskuze. Ty jsi jednoznačný odpůrce společného soužití, ačkoliv jsi to nezažila, protože víš, že by to nešlo. Prostě to nějak víš. A pak
ty, co se k takovému kroku uchýlí, obviňuješ ze zbabělosti.
Možná nesdílím s tchyní společnou kuchyň, ale začátky byly náročné. Po asi třech letech bydlení vedle tchánů jsme dokonce uvažovali o tom, že dům prodáme a půjdeme jinam. Bylo to sto maličkostí za den, třeba to, že jsem tchány zpočátku musela opakovaně žádat, aby klepali, když k nám jdou. Pro ně to byl dům dědy, který sice výrazně změnil vzhled, ale byli zvyklí sem chodit třicet let, tak proč to měnit. Vykládat, že na zahradu přeci nemusím, je nesmysl. Měla jsem na zahradě děti, věšela jsem tam prádlo, chodili k nám návštěvy. Klasika byla, že jsem třeba uvařila, děti přiběhly domů s tím, že už jedly u babičky, protože ta má ovocné knedlíky. Takové to "měli byste" (objednat dřevo, posekat zahradu, dodělat fasádu....) bylo na denním pořádku. Tchyně byla taky nesvá, když jsme nepracovali, jak bysme měli, ona je hyperaktivní. Tak nám začala sama skládat dřevo... Nebyla jsem na to zvyklá, aby mi někdo říkal, co mám a nemám dělat. Bylo mi 30,když jsme se nastěhovali a to jsem už 12 let žila sama, takže tohle bylo pro mě nepřijatelné. Prostě to trvalo roky. Nikam jsme neodešli, manžel to tu má rád, vybudoval si tu zahradu, odešel by jen kvůli mě.
Ale nakonec jsme se s tchyní obě snažily. Nejprve musíš zjistit, co dotyčný nemá rád, ideálně, když jsou lidé schopní si to nějak asertivně sdělit. My jsme se s tchyní i párkrát ostře pohádaly....většinou po dlouhém napětí kvůli prkotině. Třeba mi vyzvedla dceru ze školky, aniž by mi to řekla... a už to jelo.
Ale ona je dobrý člověk. Jak píše Angrešt vedle v diskuzi, máme rády stejné lidi a to nás spojuje. Když jsme po třech měsících přijeli se synem domů z Motola (on byl tehdy samá hadička, měli jsme plné auto krabic se zdravotnickým materiálem), bylo doma vyruntováno, zařízená nová převazovna, balonky a nápis Vítejte doma. To byla práce tchyně a manžela. Tehdy jsem si řekla, že to nějak všichni zvládnem.

Nerozumím tomu, proč mě opakovaně vyhazuješ z diskuze. Já představu o úskalích společného soužití mám. Včetně toho, že je mi jasné, že může být i hůř. Vlastní rodiče třeba, co tě vezmou k sobě. To tak bývá. Tchánovci taky vždycky sekýrovali manžela víc, než mě. Mě se báli Manžel je zase splachovací. I když jeden často měl hodně těžký, když stál mezi námi.

Všechno má prostě své. O tom, jak je to super, jsem nikde nepsala. Má to prostě určité výhody.