S tchánem mám vztah neutrální, vídám ho tak 1x za 2 měsíce. Švagrovou bych klidně škrtla (ví, že ji nemám ráda, ale pravděpodobně neví o tom, že ji nemusím až takhle moc) a s tchyní se vzájemně nemůžeme doslova ani cítit.
Nicméně tak dvakrát do roka se kvůli dětem s tchyní vídáme (švagrová je ocásek, který se vždy dostaví s nimi) a návštěvy u nás probíhají v korektním duchu.
Ono je taky těžko oblíbit si tchyni - histriónskou samožerskou bytost bez přátel, bez pozitivního náhledu na lidi, zato přesvědčenou o tom, že její názory jsou jediné správné a "co si myslím, to je pravda", že může lidi napadat, shazovat, nesmyslně a neopodstatněně do nich rýpat, lhát do očí i za zády, překrucovat fakta, matku, která citově i výrazně materiálně preferuje líné, neschopné, nesamostatné dítě před samostatným, člověka, který škodí, ale v kostele je na pohled na nejzbožnější katoličku.

Z pozitivního soudku: Kamarádka si se svou tchyní rozumí líp než s vlastní mámou. Bydlí pohromadě, klape to, žádné třecí plochy, žádné boje o moc. V tchyni má kamarádku, skvělou babičku pro své děti a sama přiznává, že si život bez ní neumí představit (tchyně vyslechne, poradí, pomůže, zastane v domácnosti, co je potřeba, nemocné děti nejsou co do hlídání problém, ale hlavně je to prostě fajn ženská, v jejíž blízkosti se člověk cítí dobře). Znám tu paní několik let. Úžasná bytost.