A tak "méně, než by chtěli"..... To může být cokoliv. Moje tchyně vypiplala synovce. Už od mimina ho měla pořád a to v tu dobu ještě pracovala. Jako učitelka si ho brala o prázdninách k sobě skoro denně, a to i přesto, že švagrová v tu dobu neměla práci. To jsem nechtěla, protože věřím, že děti mají vychovávat rodiče. A o to se snažím pořád. Pokud to jen trochu jde, zařizuji si věci sama. Jiná věc je, když si děti s babičkou něco domluví a jdou za ní třeba zdobit perníky nebo hrát karty. Je špatné využívat prarodiče pořád, ale nelíbí se mi ani to, když k nim jdou děti jen v nouzi, když není hlídání. To je jako se vším.... chce to vybalancovat.

Je těžké vyhodnotit "co vidíš ve svém okolí". Vidíme, co je nejvíc vidět. Nevidíš třeba, že mladí rodičům nakoupí, pomohou se stěhováním nábytku, se dřevem.... Prostě vzájemná pomoc. Věřím, že můžeš mít v okolí případy jiné, jen jsem reagovala na to tvé kategorické odsouzení a popis zbabělosti.

Co je horší pro dítě, těžko říct. Spory neprospívají nikomu, tak nevím, jak by to bylo u vás, kdybyste byli pořád v sobě. Psala jsem, že to chce toleranci a trpělivost na obou stranách, to každý nedává. Já vím jen jedno - určitě je milující babička s dítětem lepší, než jeden cizí člověk za druhým. Když jsem te dne na den skončila s dítětem v Motole, staral se táta a prarodiče.... takže pro ně to nebyl takový šok, když byly vlastně pořád s někým, s kým jim bylo dobře a kdo k nim měl pěkný vztah. Dát dvouleté dítě hlídat najednou někomu, koho zná velmi málo, nebo vůbec, to by mohlo být společně se zmizelou matkou velmi traumatizující. Mohla bych sice říct, že jsem to zařídila sama, bez pomoci, že nikomu nic nedlužim. Ale nikdo mi nevymluví, že ten pocit vítězství by byl vykoupen strádáním dítěte. Auto člověk často nepůjčí ani známému, ale děti někteří lidé svěřují občas lidem, o kterých nic nevědí.

Píšu všeobecně, nevím přesně, jak to máš ty. Ale jak jsem psala - zbabělost je silné slovo.