Pisi, ze bych tezko zvladala bydleni s rodici u nich. Nikdy bych v jejich ocich nebyla dost dobra. I ted kdyz tam prijedu, tak se casto dozvim, ze jsem neudelala to a ono a ze jsem malo pomohla s tim ci on nebo - to me dojima nejvic - ze jsem se malo vcitila do toho a onoho. Jako bych jim mela videt do hlavy, o tech par dni usettene dovolene pomahat se vsim. To radsi budu zit sama a dite mit v druzine od rana do vecera. Ten klidi za to stoji. Zatim teda jo a verim, ze to tak jeste dlouho zustane a vsichni budeme schopni samostatneho zivota.
A znvu pisi - mame dobre vztahy, pomahame si, byt v situaci zakladatelky by tech pomocnych ruk bylo vic.