Možná se zaměňuje svědomí s vnitřní morálkou. Stejně třeba jako soucit a lítost.
Jedno je s-vědomím a jedno je z ega.
Pokud cokoli hodnotíme s vědomím...tedy plně vědomí sebe a všech souvislostí, je to určitě ta pravá míra.
A pak je naučená, převzatá, nebo "programová" vnitřně nastavená morálka, která může být hozená do různých stupňů.

Nevíme pohnutky, se kterými druzí jednají...i ty nejbrutálnější činy si lidi pro sebe obhájí, a jiným zase žádný jejich "dobrý skutek" není dost, protože přece musí... ale to není svědomí, to je jejich vidění světa, sebe a jejich programy v mysli.