Když jsem manželství hodnotila zpětně, tak to bylo tak, že jsem pro takový vztah byla vyhovující, tedy submisivní, nerada vstupující do konfliktů. Ráznější děvčata exmanžela rychle prohlédla a zdrhla nebo se on o ně ani nepokoušel.
Měla jsem na tom svůj podíl, ačkoli tehdy jsem to opravdu slyšet nechtěla. :)

Při odchodu jsem nahlas říkala, že to dělám hlavně kvůli dětem, aby nevyrůstaly v patologickém prostředí, ale sama sobě jsem přiznávala, že to dělám především pro sebe. No a teď, po devíti letech, je mi jasné, že děti jsem vážně zachránila.