Dášo,

s tím zastrašováním souhlasím, a je nutné si uvědomit, CO bylo předmětem toho zastrašování - velmi často věci, které dnes děláme bez sebemenšího zaváhání a naše děti by třeba vůbec nenapadlo se nad tím pozastavit - číst určité knížky, zpívat určité písničky, kritizovat stranu a vládu, pamatuji se na ten hnusný pocit, když mi doma říkali "ne abys to řekla ve škole", přičemž se to týkalo vyprávění zcela neškodných vtípků s lehce politickým zabarvením, přičemž dneska je plný internet mnohem těžšího kalibru, aniž by se nad tím kdokoli pozastavil.

Případně kdyby někdo chtěl cestovat po "kapitalistické cizině" jen tak na zkušenou a pak se zase vrátit (což je dneska zcela běžné a naopak žádoucí).

Tedy že se to netýkalo žádné kriminální činnosti, ale věcí, které jsou na svobodě tak běžné, že po nich řada lidí ani netouží.

A pokud jde o řadové členy KSČ, tak myslím, že žádné extra výhody z toho často neměli, jen ten potenciál, že se budou moct stát vedoucím něčeho nebo dělat určitou práci, případně jejich děti budou mít pár plusových bodíků, až se budou hlásit na VŠ.

Část z nich jistě byla bezskrupulózní kariéristi, kteří by vlezli do zadku i čertovi, kdyby z toho něco koukalo, ale ti asi nezůstávali u řadového členství, protože z toho asi toho tak moc nekoukalo. Část byli určitě upřímně "věřící", část užiteční idioti, ale některé považuji za oběti systému v tom smyslu, že ten systém je de facto donutil k volbě, kterou zmiňuje Analfabeta a ze které se mi dělá mírně nanic - buď vstoupíš a budeš se byť nominálně podílet na něčem, s čím nesouhlasíš, nebo nevstoupíš a promarníš svůj profesní život (dneska jsme chytří, protože VÍME, jak to dopadlo, ale spousta lidí si tehdy myslela, že je to "nafurt", a čistě pragmaticky udělali věc, která jim byla proti mysli, aby si pomohli k něčemu, co by normálně mělo být samozřejmostí).

A ti, jejichž pomyslná záklopka se před vstupem do KSČ zastavila, si svou vlastní čestností zkomplikovali život, přesně jak to píše Analfabeta, přičemž po revoluci to bylo vlastně "jedno", a oni měli oproti těm druhým horší startovní pozici, ale vlastně žádné uznání krom vlastního svědomí.

Já si těch druhých velice vážím a ráda bych věřila, že bych patřila mezi ně, (s jistotou to říci nemohu, protože jsem byla příliš mladá na to, abych takové volbě byla vystavena, jsem přesvědčena, že bych do KSČ nevlezla, ale takto volit jsem NEMUSELA a tak by ode mě nebylo fér tvrdit, že JÁ BYCH NIKDY...), ale protože znám několik těch z té první skupiny (nesouhlasili, ale vstoupili čistě kvůli profesi), tak je nedokážu a nemůžu odsoudit a považuji je svým způsobem také za oběti toho zrůdného systému.