Taky je potřeba si uvědomit jednu věc.

Byli mnozí, kteří měli vzdělání a byli schopní a jen proto, že neměli knížku, museli dělat pod nějakým zapáleným aparátčíkem s devíti třídami. Oni tenkrát nevěděli, že bude nějaká revoluce, pro ně to byla každodenní realita, oni to žili a nebylo málo těch, kteří radši do té strany vstoupili, aby mohli dělat to co uměli a chtěli. Nám se to dnes moralizuje.

Také chápu rozčarování těch,co celoživotně trpěli tím, že nevstoupili a dnes vidí ty co vstoupili z prospěchářství a dnes mudrují z tribun.

Je to složité a rozhodně ne černobílé.