Už se tu zase rozbihá emotivní debata, do které jsem zabřednout nechtěla. Chápu, že fyzická nevěra nebo dokonce láska partnera je pro většinu lidí nezkousnutelná. I když si myslm, že počet plamenných obhájců svátosti manželství na Rodině, je v příkrém rozPoru s tim, co přináší skutečný život.


KOho ale nechápu, jsou motalisti odmítající i nezávazný flirt v podobě přijímaného obdivu, důvěrného rozhovoru, večeru nad sklenkou vína v baru, vášnivého tance, nebo kradmého polibku. Domnívám se, že taková situace potká za život snad každého a ty, kdo se v ní aktivně brání, považuju za - řekla bych až hloupé. To jsou právě ty situace, které si ve stáří připomínáme, a pokud jich nevyužijeme, tak ve stáří většinou litujeme.
Nehodlám v osmdesáti sedět u obrázku muže v černém rámečku a přemítat, o co jsem v životě přišla. Mluvím tedy stále o flirtu, ne dlouhodobém románku či zničující nevěře.