17.11.89 jsem měla denní dvanáctku, věděla jsem, že se k něčemu schyluje, ale první zprávy, co se děje, jsme měli až okolo půlnoci, kdy někdo přiběhl na akci, na které jsme zrovna byli, s tím, co se odehrává. Ve špitálech se stávkovalo jen trikolorou na mundúru, cinkat klíči jsem nikde nestihla, byl tehdy těžký podstav. Ze zbytku listopadu si kromě atmosféry a celkového dění pamatuju ostré střídání v práci, hromady opisovaných výzev a letáků a pekelnou únavu.