Podobné jako jste tu psali "proč, proč já, on/ona mi..., mamiiiii..."
Ovšem máme i neotřelé. Na mou prosbu, příkaz, prání náš osmiletý ironik a vyznavač suchého humoru odvětí: "A jak ti to střílí?"
. Byla to nějaká hláška v podobné situaci našeho nejmladšího dítěte, tak to teď aplikuje ve vhodných situacích. Často je to velmi vtipný, v některých vypjatých situacích už míň.
Další hláška následuje často potom, co něco vyprávím, osvětluju, vysvětluju, a to je: "A to je víc?" - vyřčeno s lehce přiblblým úsměvem. Není to vysloveno s drzostí, to ho zachraňuje.
Co myslíte, jaký to bude v pubertě?