Ano, přesně, co popisuješ, je obsedantní porucha. Trpí jí moje tchyně. Ona to tedy řeší tím, že chodí k psychologovi. Pro ni je ideální, když už opouštění domu s ní někdo je, kým ona se jistí, že to a to vypla. To samozřejmě nejde pořád...
Já občas taky trnu, zda jsem udělala to a to... Nejhorší je ta rutina...
Ideální je, u toho udělat něco jinak, aby si pak člověk mohl říct (jo, vždyť jsem zamykala, ještě mi spadly klíče, ještě šla kolem sousedka a zdravily jsme se, nebo si říct nějaké heslo - pokaždé jiné).
A hlavní důvod - proč to kontroluješ? Protože máš strach, co by se stalo. Pro takový případ je potřeba trochu té laxnosti - "No tak co, tak vyhoříme atd...." (já vím, zní to neuvěřitelně), ale když si uvědomíš, jak tě to svazuje a ničí život...

Psycholog poradil tchýni - jednou zkontrolovat a pryč! Držím pěsti. Zřejmě na tobě visí velká odpovědnost a z toho vše následně vychází. Říct si "Jestli máme vyhořet, tak vyhoříme, jestli nás mají vykrást, tak nás vykradou i když je zamčeno" a pod. A samozřejmě - nic z toho se ve velké většině případů nestane. Držím pěsti.