Aleno, tohle mě velmi zaujalo, jak píšeš, abych si užívala už teď jako rozvedená. V podstatě to dělám, i když ne tolik, jak bych asi mohla (částečně je to o penězích, ale ne úplně).
Může se stát, že se tím ještě více odcizíme, to je pravda, Ale horší než teď to asi nebude. A pokud ano, je možné to řešit.

Teď jsem plná odhodlání, ale jakmile zase uslyším nějaký jeho telefonát, obávám se, že moje připravenost k boji ztroskotá.

Vždyť kdybych byla tak silná, tak nikdy nejsem v téhle situaci.

Vlastně jo, před deseti lety řešil manžel můj flirt s jedním mužem, to mi taky zvonily sms, lehce znervozněl, a řešil to se mnou. Rozhodně jsem se necítila na koni jako nějaký vítěz, bylo mi muže spíše líto, že je tak nasraný, protože jsem chápala, jak ho to zraňuje. A to šlo jen o sms. S tím chlapem jsem se nevídala, nespala s ním.

Ale úplně rozumím tomu, že muži nebudu imponovat jako ušlápnutá chudinka. Já si občas dupnu a řeknu že kluk potřebuje kopačky, jestli by nemohl dát. Má plno keců na co tolik kopaček (sám je sportovec), s klukem má ale rivalitní vztah, i když syna má rád, tak někdy spolu soupeří ve sportu...místo aby ho podpořil, možná je to jen takové to chlapské popichování, kluk to bere.

Ono asi to moje ženství nemusí být v nejnovějším ohozu a kadeřníku, to by mělo být cítit zevnitř. To si uvědomuji.

Třeba nastane tedy příležitost, snad tomu dám čas. Pokud by to ale bylo nesnesitelné, tak budu jednat. Ale dnes, jak si o tom s vámi povídám, najednou mi to přijde řešitelné, najednou nejsem bezmocná a mám nástroje jak se zařídit. Nemusím být oběť.

Za tohle moc díky.

Holky ani netušíte, jak moc mi to dnes pomohlo.