"jak je zvíře "

taky. Ale : SSČ :

jak zájm. přísl.

1. táz. (expr. jakpak) vyj. otázku po způsobu, míře, zřeteli: jak se jmenuješ?; jak(pak) dlouho to trvalo?; jak je to možné?; jak se máš?; jak(pak) bych nepřišel? (řečnická ot.) jistěže přijdu; expr. (ve zvoláních) vyj. velkou míru, intenzitu: jak ten čas letí! velmi; Máš mě ráda? — A jak!, Jak (pak) by ne!
2. vzt. připojuje vedl. větu vzt., zvl. přísl. způsobovou s význ. přirovnávacím (často souvzt. s tak): jak řekli, tak udělali; nemůže už (tak), jak by chtěl; tak dlouho, jak je možné
3. vzt. hovor. který 2, co 3: ten člověk, jak jsem ti o něm říkal
4. neurč. (s opakovaným slovesným tvarem) jakkoliv: buď jak buď; dělej jak dělej
♦ jak kdo (kdy, kde, který ap. podle okolností; jak si kdo ustele, tak si lehne (přísloví); jak ty mně, tak já tobě
□ jak sp.
1. podř. obsah.: viděl, jak upadla; vyprávěl, jak zmeškal vlak
2. popř. čas. hovor. když 1, až 1, jakmile: přijdu, jak budu hotov; jak ho uviděl, šel s ním; ve spoj. hned jak; hned jak přišel, umyl se
3. podř. podmínk. hovor. jestliže 1, když 2: jak budeš zlobit, nepůjdeš nikam
4. podř. srovn. jako 1; ob. než 1: rychlý jak vítr; — byl větší jak on
5. souř. sluč. ve spoj. jak - tak s funkcí zdůraz., i - i: vynikal jak nadáním, tak houževnatostí

jak, -a m (mn. 1. -ci, -ové, 6. -cích) tibetský horský tur s dlouhou srstí