Mám to podobně. U mě se v tom hodně promítá povaha mých rodičů, jsou jako protipóly. Za sebe bych řekla, že se s tím člověk naučí žít, přizpůsobí se. Ale.. je pravda, že s věkem si to uvědomuji stále více, protože se ve mně právě střádají ty situace, kdy mi právě nebylo do zpěvu a kdy jsem se snažila něco překročit, s větším či menším úspěchem. Fascinuje mě povaha mých dětí, které toto v sobě vůbec nemají. Já vím, že je to asi norma, ale jsem ráda, že to budou mít v životě o něco lehčí.