S ATD (to jsou antidepresiva?) nevím, jestli ti bude fungovat. Mě pomáhá jít na procházku, kde nejsou lidi (buď příroda nebo večer město, kdy už nikdo nechodí), soustředit se na dýchání a správnou chůzi a nechat volně lítat myšlenky a vnímat, jak se vlastně cítím. Soustředím se, aby tělo bylo zpevněné a rovné a dýchám zhluboka, plynule. Funguje mi to jen při chůzi, protože musím hlavu zaměstnat nějakou fyzickou aktivitou, ale takovou, na kterou se nemusím soustředit úplně, aby mohly lítat ty myšlenky (ty trochu směřuju k tomu, co chci, co mi udělalo naposledy radost, a co by mi ji udělalo). U každé se tak nějak zastavím, jestli je to dobře, špatně, nehledám řešení. Většinou se vrátím tak nějak srovnaná s tím, co a jak vlastně chci dělat. A když ne, tak jdu další den znovu. A vnímám to pozitivně, že jsem udělala pro své tělo dobře, zrelaxovala aspoň tělo (protože sportovní aktivity jinak moc nevedu). Není to nic převratného, ale to se ti v hlavě taky nepřepne naráz, změna přichází pomalu, protože vyžaduje trpělivou práci na sobě samotném. A taky se při těch procházkách "chválím".