Dost se v tom tvém popisu v poslední době poznávám. A když nad tím přemýšlím, čím to je, tak u mě nejspíš takovou plíživou přetažeností, nic moc se mi neděje, ale už několik let nestíhám věci tak, jak bych chtěla. V posledních letech jsem dvakrát měnila práci (a i když mě to baví, tak je to prostě náročné), teď denně dojíždím, do toho tři děti, nové a časově náročné kroužky u nejmladšího a na všechno tak strašně málo času (a na sebe už nemám vůbec žádný), venku chybí sluníčko.
A to všechno se u mě projevuje takovou emoční plochostí a odtažitostí, jsem netrpělivá a vzteklá. A zároveň mě to moc mrzí, vím, o co přicházím, ale teď to neumím změnit.