Kopíruji: "Nedávno jsem četla od psychiatra Rabocha... aktivní přístup k životu, pokud prožíváme nějaké těžké období, je nám zle, nevíme kudy kam, nejhorší je zalézt někam do kouta a odevzdaně trpět. I v té nejhlubší depresi se dá něco udělat. Třeba jít si zaběhat, odměnit se za něco, jít na dobré jídlo, věnovat se nějakému koníčku. A když to není k vydržení, tak zajít k lékaři."

K lékaři určitě. Ale psát, že člověk v těžké depresi je schopen běhat je přesně ten hřeb, který těmto lidem pomáhá do rakve (obrazně i fakticky). Protože toho často opravdu schopni nejsou a ještě víc si svoji ne-schopnost uvědomují.

Jano, drž se!