Macecha jsi skvělá, ale nechápu tvůj vztahový masochismus. Partner pro mě má být někdo dospělý - někdo s kým se navzájem podržíme, s kým si pomáháme, s kým sdílímě všední i nevšední život, ne vztahovačné sobecké dítě, které musím vychovávat. Nechci ti brát optimismus, ale tvůj partner se nezměnil a nezmění, jenom si teď dává lepší pozor na vnější projevy svého chování, jakmile bude zase mít pocit, že má navrch, jeho chování k tobě bude ještě horší než předtím. Pro mě je můj partnerský vztah "místo" klidu a bezpečí. Taky jsem žila na válečném poli, pořád o něco a za něco bojovala, až jsem si jednoho dne řekla, že život mám jen jeden a nehodlám ho prožít takhle a kromě toho nechci, aby to v čem žiju, vnímaly moje děti jako normální model partnerského chování...a odešla jsem.