A navíc - a teď už zcela odbočím od zakladatelky a jejího tématu - jsme jen lidi, takže je logický, že nám můžou občas ujet nervy, ale u Tebe mám pocit, že jakmile máš pocit, že je někdo "slabší" (což stanovuješ zase Ty, jak jsi říkala o těch vranách
), tak jako by mu bylo dovoleno úplně všecko a nikdo neměl právo k tomu říct ani ň, aby nebyl ten špatnej - ale co ta druhá strana, ta nemá na slabost nárok a je její povinností to celý ustát? Ale co když má sama taky nějaký trable?
Čistě teoreticky - ten "bambula" mohl jet právě ze špitálu, kde se dověděl, že on sám nebo někdo jeho blízkej má nějakou vážnou nemoc. Kdo je pak v tuhle chvíli ten slabší? Já vím, že je to všecko "coby kdyby" a jak jsem říkala, tak jsme jen lidi a musíme se srovnat s občasnou nedokonalostí vlastní i těch druhejch, ale ve Tvým podání (a teď už to zase vůbec nemyslím na zakladatelku) mi to skoro zní tak, že ta "silnější" strana je povinná té "slabší" všechno promíjet a tolerovat a být vždycky nad věcí - ale co když ta "silnější" strana vůbec není silnější nebo není VŽDYCKY silnější - je třeba psychicky odolnější, ale i ona má svoje trable, a Ty po ní žádáš, aby vůbec nebrala ohled na sebe, ale jen na toho "slabšího"?