Můj skoroex děti takticky navázal na sebe, on by mu totiž nikdo jiný nezbyl, prostě jim vnutil představu, že bez večerního pomazlení s tatínkem nemůžou spát. Nenechal je být v klidu u babičky, musel tam jet, nechtěl si nechat vysvětlit, že ty děti jsou tam spokojený a rozhazuje je on, pak byl naštvanej, když je musel vzít domů, protože byli nešťastní, že chce odjet, protože se mu to nehodilo. Na 10-ti denní tábor za klukama taky musel jet, vzal s sebou tchýni, aby viděla, jak děti bez něj trpí. Řvali, když ho viděli, ale dodnes na tábor radostně vzpomínají. Já jsem ta špatná, která od něj odešla, moji rodiče jsou špatní, protože podporují mně a ne jeho, neváhá to hlásit dětem, očerňuje nás kudy chodí... Moc se s tím nedá bojovat, pokud nechci, aby z nich byli neurotici, prostě čekám, až i jim dojde, že všechno není tak, jak tatík říká.