Devítiletý syn chodí do 4.třídy, diagnóza Asperger s nedostatečnou pozorností, bojovali jsme s tím vždycky, ale poslední 2 měsíce jsou celkem peklo. Pominu fakt, že má čím dál větší averzi ke škole, neudělá jedinou věc navíc, když mají něco trošku zábavnějšího, tak ani není schopný říct, jestli se beseda týkala Švýcarska nebo Španělska...nezájem. Naštěstí nemají skoro žádné domácí úlohy, ale děsně ho obtěžuje si i projít sešity a nachystat se na další den.
Zásadní problém je ten, že je neskutečně negativní a vzteklý. Každou věc bere jako útok na sebe, vše ho vytáčí a "kazí mu náladu". Kvůli párminutové přípravě dělá 2 hodiny scénu, totéž kvůli rehabilitačnímu cvičení. Slušně do poprosím, aby vyndal nádobí z myčky, on dostane (ten den třeba už patnáctý) hysterický záchvat, vříská, dupe, celej se poslintá a uteče do svého pokoje, třískne dveřma a brečí do polšáře. Cokoliv se stane, tak je vina někoho jiného, vše ho "provokuje", někdo se na něj jen podívá a jede to nanovo. Mám pocit, že je zralý na nějaké prášky - nebo jsem na ně zralá já...
Zkoušela jsem snad už všecko - nenechat se vytočit, zústat klidná a trvat na svém, zkoušela jsem ho ignorovat, zkoušela jsem mu věnovat maximum lásky a pozornosti, zkoušela jsem i řvát stejně jako on (když mi po 6 týdnech povolily nervy). V podstatě nezabírá nic. On si vezme jakokoliv záminku a hodiny ji rozpitvává, vzteká se a brečí, čtvrthodinové cvičení je "největší příkoří na světě, které musí snášet jen on jediný". Vydírá mne, že prý se mu málo věnuju, málo si s ním povídám (řeším jen ho a jeho záchvaty každý den 2-4 hodiny), případně když cokoliv udělá špatně, tak na mě vřeští "liskni mě, zmlať mě, zakaž mi počítač napořád" a jiné perly , pokud zůstávám klidná nebo ignoruju, tak se začně ostentativně fackovat sám. Bohužel z toho mám pocit spíš manipulace.
Já chápu, že ho něco trápí, ale nevím co, on mě střídavě odstrkuje a je na mě hnusnej, pak zas půlhodiny křičí "promiň", ale vzápětí pokračuje v původní špatné činnosti. Třeba si má nachystat aktovku, odflákne to a když to zjistím, tak spustí sebemrskačský hysterák. Nicméně druhý den vše klidně zopakuje. Zákazy a motivace nefungují, slíbí cokoliv, ale nestane se to.
Nevím nakolik to může být prepuberta - je veliký a silný - 155cm a přes 40kg. Tím větší hrůzu mám z budoucnosti, pokud se nenaučí ovládat. Mlátí kolem sebe, je hnusnej na mladšího bráchu, mám obavu, aby časem nepřešel do agrese směrem k ostatním
Asi budu muset zase do SPC, ale mám pocit, že mi nikdy žádný psycholog v podstatě nepomohl, vždycky byl závěr takový, že musíme zkoušet co na něj platí... no a teď nefunguje nic
Od miminka byl syn neskutečně těžkej na výchovu a spolužití, loni (ve 3.třídě) to už vypadalo, že jsme z nejhoršího pryč, pořád byl sice protivnej, ale dalo se s ním nějak fungovat. To, co se děje teď, je jak z hororu, chová se hůř než batole v období vzdoru. Když má přijít ze školy, tak dostávám tik a bolí mě žaludek z představy dalších scén a konfliktů, kterým nejsem schopná předejít. Večery končím totálně vyčerpaná a sama na pokraji hysterie
Nečekám, že mi někdo dá jasnej návod, ale jen pro inspiraci a třeba i radu - nemáte někdo zkušenost s takto negativistickým dítětem, se zhoršením stavu PAS s nastupující pubertou?