Liško, muži, ale i ženy, neplatící výživné se cítí dětmi a druhým rodičem stíháni a poškozeni, protože nemají na to, co si chtějí koupit, na svůj vysněný životní styl. Jako viníka označí děti a druhého rodiče a nikoliv situaci a svou neschopnost zajistit životní potřeby jak dětem, tak sobě. Uvažují stylem já nemám, já potřebuji, a na děti nemyslí, resp. mají pocit, že děti mají dost, že jim to stačí, a jak proboha můžou utratit tolik peněz.