dANULU, PÍŠEŠ TO MOC HEZKY, TO JE VIDĚT, JAK SI TO UŽ HEZKY UVĚDOMUJEŠ...JO, JE TO eGO...a nemyslím to v tom negativním, všichni máme Ego, sosobnost, naše Já...s naší osobní vůlí. To náš činí oddělenými od druhých lidí.

A pokud se ti to už podařilo na nějaký čas, neustávej a cvič se v tom, je to smysluplné...pokračuj, je to jako škola...taky člověk neumí všechno hned teď.
I když by to jistě v tomhle ohledu šlo...ale spíš někde v ústraní jako poustevník. nebo někde v ášrámu , aby mu to nenarušovali druzí.

Pokud to fakt chceš cvičit, a na to člověk nic a nikoho nepotřebuje, jen sám sebe, uvědomuj si sama sebe uvnitř...ne tělo jako takové, ale opravdu tu "dušičku" uvnitř, to jsi TY...a pozoruj bděle běh světa...ne že bys pak neměla emoce, ale budeš bdělý "pozorovatel", který do toho může, ale nemusí být vtažen.
Získá lehký odstup a nadhled...ne nadřazenost, ale prostě se neúčastní toho "topení se" - utápění se. Sám nebo s druhými.
Nejdřív se to daří na úplně neosobních věcech, co se nás zas tak moc nedotýkají, pak třeba na známých a kamarádech, pak teprve přijde rodina a hodně blízcí lidi. je to věd na měsíce, roky...ale to první ovoce sto přinese mnohem dřív.

A pokud už člověk do emoce spadne, přece jen je to chemický proces a ten je potřeba nechat proběhnout, nenadávat si, jen se pozorovat, jak to vrcholí a pak opadá ...ale i tehdy není od věci si uvědomit, že v té emoci jsem a jak se mnou cloumá...a časem jim člověk bude umět i předcházet, pomalu, postupně. Bude vnímat, že jsou, ale nebude vevnitř v tom víru...nebude poloutopený .

Není to, že by se pak člověk stal placatým a bezohledným, ale prostě se nebude topit. Když se člověk totiž topí, jeho důstojnost, jeho rozum, jeho schopnosti a úsudek a už vůbec nějaká intuice jsou v tahu...Jak taky někoho zachránit nebo něco vyřešit, když se v těch emocích všichni utápí?
Bouřlivé emoce nikdy nepřinášejí nic dobrého, vlastně ani v tom pozitivním...protože i ty pak přinášejí svůj protipól.

Zkoušej to dál, je to cesta "ven" z těch vírů.
A je to osvobozující.
Člověk se samozřejmě musí "hlídat" - myslím jako pozorovat se, ne se přemáhat, aby v emoci nepropuknul, když už má nastartováno...to už je taky lepší nechat to proběhnout .


Kdysi jsem poznala takového člověka, co to skutečně žil...vysvětloval mi tento princip a já se ho ptala, zda to není bez těch velikých emocí nuda, neuměla jsem si to představit ....tak krásně se usmál a říkal, že rozhodně ne, že je to svoboda.