Dcera má vietnamskou kamarádku, jsou spolužačky z místního výběrového gymplu, vietnamský kluk od nás na něm taky studuje a všichni se přátelí. V rodině máme poloviční Vietnamce, všichni tři jsou moc šikovní na studium. Líbilo se mi, že když se potkala moje dcera v Karlových Varech se svojí kamarádkou Vietnamkou od nás a jejími příbuznými stejného věku, se sestřenicí poloviční Vietnamkou a její kamarádkou Vietnamkou, tak se zjistilo, že se mezi sebou někteří znají, přestože žijí na jiných koncích republiky. Komunita se zřejmě zná dobře. Ptala jsem se jak mezi sebou mluví, protože tam byla jediná Česka mezi nimi a mluví prý mezi sebou česky. Tak nějak si říkám, že tahle generace se tu neztratí a doufám, že jim nehrozí ani žádná frustrace.