Já teď jednoho takového učím. Jeho rodiče nelpí na vzdělání. Ale je to spíš výjimka. Častější je, že česky nemluvící vietnamské dítě přijde do první třídy, rok jen sedí a sleduje cvrkot, pak opakuje, v druhém kole první třídy se normálně rozmluví a pak už je bez problémů. Nebo přijdou už mluvící. Pokud se vietnamské děti něčím liší od našich, tak tím, že nejsou neklidné a nevynucují pozornost, což je velmi pravděpodobně tím, že od mala sledují svoji rodinu při práci.
Mezi ostatními dětmi jsou skoro vždycky oblíbené a dobře začleněné, mívají vysokou sociální inteligenci.
U učitelů, s výjimkou zatvrzelých rasistů, jsou oblíbené taky, protože to skoro vždycky jsou milé, spolupracující děti. Často bývají výborné na výtvarku a dobří sportovci, rychlí, obratní.