Tuten,
s matkou celkem normálně, člověk si zvykne, že má dětinskou a ufňukanou matku; ona za to asi taky tak úplně nemůže, když si uvědomím, v čem vyrůstala. Dlouhodobě se nesneseme, to se nedá - a syn už je bohužel ve věku, kdy to taky vidí a je z toho na nervy. Matka je takový ztrapňovač celý rodiny. Kdybych tu ty historky psala, tak mi to nikdo nebude věřit. Podstatný je, že není zlá, jen má blbou povahu.
S otčímem se nestýkám, ani matka ne, to je fakt zlý člověk. Ne že bych mu přála, že je teď nemocnej a odkázanej na péči ségry, ale nelituju ho. Líto je mi ségry, která ho má na krku.