Pokud je dítě jenom "rozvrzané", tak řeknu něco jako "je to potřeba proto a proto, tak bude lepší to mít za sebou". Případně nabídnu nějaké zpříjemnění (napiš si to u mého stolu, přijdu ti za chvíli pomoct...).
Pokud je dítě opravu šprajclé, tak hodně rozvážím, jestli je opravdu nutné, aby to dítě dělalo. Pokud ano, vyslechnu argumenty proč nechce. Zpravidla se vynoří něco, co jsem netušila a co lze řešit. Pokud jde o skutečný "šprajc" bez důvodu, dám oběma 5 - 10 minut čas a pak uplatním autoritu. Niky se mi nestalo, že by to pak nefungovalo. Ale tu autoritu uplatňuju tak dvakrát do roka.
U úloh u nás problémy nejsou, maximálně potřebuje mládě pomoct a přitom šaškuje. Pak mi stačí říct, že odcházím, že už na to nemám sílu. Ví, že budu pomáhat jenom pokud bude spolupracovat. A protože tu pomoc chce, spolupracuje.