Důsledným vysvětlováním a věnováním se mu, pořád mluvím a ruším jej od činnosti, co by chtělo dělat
. Čím mileji to dělám, tím častěji dítě přinutím udělat úkol nebo povinnost rychle. Dítě z milého hlasu pozná, že jsem v dobrém rozmaru a tudíž mám dost sil dohlédnout na to, aby zadání bylo provedeno. Naopak když ječím, dítě to bere jako záminku se urazit, pohádat či cokoliv dalšího, aby byl úkol odložen.