Klid nejanči.
Nepamatuju si, kdy se můj syn poprvé usmál. Tyhle první úsměvy nejsou úsměvy tak, jak je máme my, vyjádření pozitivních emoci, je to jen jakýsi bezděčný reflex. Poprvé opravdu smát se začal někdy ve 4-5 měsících, a to si přesně pamatuju, protože jsem se ho vůbec nesnažila rozesmát, ale jemu něco najednou přišlo strašně legrační a nevím co.
Můj syn taky "nezapadá do tabulek". Chodit začal někdy kolem 16 měsíce, mluvit kolem 3 let, kdy už jsem vážně byla nachystaná vzít ho na vyšetření. Do třech let vydával jenom takové ty miminkovské hlásky. Pak začal mluvit a rovnou ve větách.
Některé děti to tak prostě mají, že si musí všechny ty informace zpracovat v sobě a pak se projeví. Nikdy ho nebavilo malování, tužku držel hůř jak já vařečku a přesto normálně nastoupil do první třídy a naučil se bez větších potíží psát. A takových věcí bych tu ještě mohla vypsat několik.
Je zdravý a inteligentní a nic mu nechybí.