Tečko,

mám k dítěti s VD asistenta, ale kolegyně vedle to zvládla i bez asistenta. Ono dost záleží na míře problému a na problémech přidružených...

Ten "můj" dysfatik v první třídě prakticky nemluvil a ne vždy rozuměl, co říkají ostatní. Hodně ale dokázal okoukat, většinou prostě dělal to, co dělali ostatní. K ověřování toho, co umí, jaem používala výhradně neverbální metody, obrázky, pomůcky.

Všechno jsem doprovázela ukazováním, kreslením, psaním na tabuli.

Potřeboval získat jistotu, takže mu vyhovovalo příliš neměnit způsoby práce, měl radši cvičení, která už jsme dělali, se zvyšující se obtížností. Než se naučil řešit nové úlohy, pracovat novým způsobem, potřeboval vždy několik kroků udělat s pomocí, pak pod dohledem, potom sám, ale pořád si ověřoval, že to dělá správně. Ze začátku radši všechno opsal a udělal podle někoho, bál se spolehnout na sebe. To se učil mnohem déle, než čtení, psaní, počítání.

Číst se učil srovnatelně s ostatními, ale porozumění tomu, co čte, je mizerné i teď, na začátku třetí třídy. A až teď taky už celkem srozumitelně mluví, i když zdaleka nezvládá všechny hlásky. Je za tím ale hodně práce rodičů, logopedie včetně logopedických pobytů. Bez toho se obávám, že to půjde velmi pomalu.

Kolegyně dysfatik na tom byl s mluvením i porozuměním lépe, takže v mnohém dělal rychlejší pokroky, ale rozhodně to nešlo "samo". Akorát až teď prozradila matka dítěte, že toho asistenta mohlo mít dítě taky, ale ona se bála vyčlenění, tak o tom nikomu neřekla. Kolegyně šla při tomto zjištění do kolen, protože při skoro 30 dětech ve třídě by asistent fakt bodnul.