Přidat odpověď
Chápu tě, nová situace pro syna i tebe, přirozeně se cítíš za něj tak nějak ohroženě....
Zažila jsem dvakrát - můj ex měl dítě, které narození našeho společného dítěte neslo "celkem dobře", dál k nám jezdilo až do doby jiných zájmů na prahu dospělosti, i teď se obě děti občas v létě vídají (ona už je teda dospělá),ale je teda pravda, že jeho matka (expartnerka) dost vyypruzovala (právě ve smyslu zdejších odpovědí, chtěla víc peněz a ze stejného platu prostě nebylo z čeho navyšovat...).
Podruhé nastala tahle situace s mým novým partnerem, který má také dítě z předchozího vztahu. Vychovávané je echtjedináčkovsky, takže naše společné děti (a také mého syna z prvního vztahu) těžce nedává. Vedlo to k tomu, že mi při druhém těhotenství expartnerka mého muže volala a psala sms, ať jdu na potrat... Neměnný postoj v dítěti pěstovala bohužel i manželova matka a otec, takže jsou všechny kontakty na nule. Společné víkendy byly peklo pro všechny, dělali z toho i psycho a deptali nás dost, citově vydírali... Takže manžel pouze platí výživné, pravidelně. Ale můj osobní názor je, že hodně udělalo to podhoubí, ta nálada a celkově, že všichni u malého doma pořád řešili, že to bude špatné, když má táta i někoho jiného a tak. Bylo mu v té době 5 a dost často tu říkal věty, které prostě dítě nevymyslí, spíš opapouškuje. Takže tak, to je hodně špatný. Ale je to o tom, že naše děti nemají prarodiče, vyhrál je on :-( Myslím, že pokud mu to vysvětlíš objektivně, mohl by to vzít celkem OK, pokud bude "zpracovaný, že sourozenec je konkurent", dobré to nebude, hodně záleží i na vás doma, tobě a tvém partnerovi.
Jinak teda můj syn bydlí se mnou a s novým partnerem, máme další dvě děti a zvládl to dobře, jen mu občas zdravě lezou na nervy, ale je to jiné, jsou spolu pořád.
Předchozí