Oliverko,

máš pravdu možný to je, ale my to tady nerozklíčujem, protože ty lidi neznáme osobně a každej si tam promítáme svý zkušenosti, který se ale u těchto konkrétních lidí vůbec nemusej "trefit".

Já si představuju (a možná úplně blbě) ty její rodiče jako lidi, kteří jsou v pohodě, samotou by na ŠD nestrádali, ani když zakladatelka nedorazí a když řeknou "budeš nám tam chybět, už si to bez tebe neumíme představit", tak je to v podstatě vyjádření "škoda, že tu nebudeš, protože je nám s tebou dobře, budeme tě postrádat, ale neznamená to, že strávíme ŠD v slzách nebo se půjdem rovnou oběsit do nejbližšího lesíka, holt takovej je život, že není možný mít vždycky všechno, tak se holt uvidíme někdy brzo potom a užijem si svý společnosti pak."

Kdežto u tý tchýně to vnímám (a taky možná úplně blbě), jako "co já chudinka budu dělat, všichni mě opustili, manžel mě opustil, u jednoho dítěte jsem byla loni a letos už mi dalo najevo, že mě tam nechce, druhý dítě mě taky nechce, tak holt na Vánoce budu sedět doma a plakat a plakat, jak je ten svět zlej a jaký jsem porodila nevděčný děti".

Přiznám se, že jsem asi odpornej sobec (a uznávám, že se v tomto konkrétním případě můžu těžce plést a ti lidi takoví vůbec nejsou), ale ten první přístup je mi sympatickej a vzbuzuje ve mně touhu se s těma lidma vídat, protože mi nebudou nic vyčítat a bude mi s nima dobře, ten druhej ve mně vzbuzuje směsici lítosti, štítivosti a odporu, takovýho člověka by si sice člověk možná na ty Vánoce domů vzal, protože je to přece rodič partnera a prarodič dětí, ale s jednoznačně negativními pocity, že to budou Vánoce na houby a že se těším, až to už bude za náma.

Asi jako jo, v zájmu rodiny je potřeba někdy něco takovýho překousnout, ale strašně nerada bych v někom takový pocity vzbuzovala, až budu někdy tchýně, to bych byla 1000x radši na ty Vánoce sama.