Tak možná se jakoby tvůj život "smrsknul" (nebo ta jeho šťastná část) do práce, tam jsi v pohodě, je to práce, pohltí tě, věnuješ se jí, nemáš čas a možnost cítit se blbě nebo prázdně... ale v té osobní a rodinné rovině najednou není síla, energie. Možná něco takového jako workoholismus - nemyslím tím, že se práce stane smyslem života, ale jako by člověk najednou nedokázal dělat něco jiného než pracovat. V té práci je to dané, co se dělá, není tam prostor pro "nechtění se", smutnění... a pak když je člověk najednou doma a mohl by dělat tolik různých věcí, tak vlastně ani neví co a jak a kde začít a dolehne ta nechuť a nenálada a pak se propadne to toho, že si uvědomí, že vlastně ani není schopný něco dělat nebo někam jít... (to jen tak přemýšlím, nejsem žádný terapeut... a vzpomínám na vlastní krušné prázdné dny...)