Na tenhle stav by možná bylo dobré dostat se někam nebo k někomu, kde je to obecně mnohem horší, a třeba tam začít pomáhat. Prostě začít se věnovat třeba charitě nebo dobrovolnictví. Já když jsem měla takovéhle hnusné prázdné neradostné (přitom objektivně vlastně bezproblémové) období, moc mi pomohlo, že jsem zažila to, jak žijí jiní lidi a co řeší za problémy. Pak jsem se nějak upnula k pomoci jim a jednak mě to nějak pohltilo (nevznikly časové "prostoje"), měla jsem důležitou činnost na práci a ještě to někomu pomáhalo - no, a v důsledku to pomohlo i mně... Jak jsem se pak zlepšovala, začala se věnovat už i jiným věcem, a pak nějak najednou na tu charitu nebyl čas, až jsem si uvědomila, že už jsem někde jinde... A ještě z vlastní zkušenosti na prázdno můžu doporučit miminko ale já jsem zvláštní případ, určitě to nejde doporučit každému a je mi jasné, že kdybych to dávala jako univerzální radu, dostanu tady čočku. (píšu to jen proto, že mně to opravdu pomohlo, byla jsem na tom hodně špatně, teď jsem šťastná)