Obávám se, že v tomhle problém není. Děti (17 a 20) ještě studují, doma se objevují na jídlo a spánek, mají dost svých aktivit, to mi přijde v pořádku.
Já i muž máme také každý i svůj život, je pravda, že spolu po těch 25 letech už tolik času netrávíme, ale to ani nechci, nepotřebuji.

Já mám prostě blbé období, kdy mě nic nebaví, ani to co bavilo a naplňovalo. Nějak sama se sebou nechci být, a když jsem s kolegy nebo s kamarádkou, je to moc fajn. Ale pak se vrátím do svého temna a vnitřní samoty.
Není k tomu nějaký obzvláštní důvod, nikdo mi neubližuje, já myslím taky na nikom chorobně nevisím.
Jen nejsem šťastná, ba co hůře, je mi fakt blbě.