Kambalo, my, co jsme to přežily, bychom mohly přijít o část své těžce vykoupené zvatozáře matky, kdyby byly za matky označovány i takové povalečky s chůvou? My přežívaly s myšlenkou, že pácháme svaté dobro pro dítě a on někdo řekne, že jsme byly nahraditelné a oběť zbytečná? Mám kamarádky, co třeba od prvního dítěte odešly tak brzy, jak píšeš ty, a litovaly. U druhého to už neudělaly, ale zařídily se tak, aby část povinností netýkající se přímo osobní péče o dítě vykonávaly jiné osoby a domácnost a nákupy atd. šly za někým jiným. Až tříměsíční dítě budeš držet v ruce, tak se můžeš rozhodnout, dokud ho nedržíš, tak vlastně neznáš všechny podmínky pro rozhodnutí, necítíš, jak to mimino voní.