Afrika mi připomněla Robert Fouts: Nejbližší příbuzní. O šimpanzích chovaných v zajetí, autor píše velmi zajímavě o nich samotných (byl součástí projektu, kterej je učil znakovou řeč). Ale ještě zajímavější je, jak v knize, která zahrnuje tuším aspoň čtvrt století, popisuje svůj přerod z mladýho nadšenýho perspektivního doktorandíka, kterej v tom projektu vidí odrazovej můstek k super akademický kariéře, v člověka, kterej po zkušenosti s někdy dost nelidským zacházením se šimpanzema, se kterejma se bavil tou znakovou řečí, na tu kariéru rezignoval.

Z trochu podobnýho soudku - to mi připomněla ta pilotka - Farley Mowat: Nedělejte paniku! Autor je, opět coby mladej akademik, vyslanej letadýlkem na osamělou misi na Aljašku kamsi, kde vlci dávají dobrou noc, aby potvrdil, že je nutný vlky hubit, anžto jsou příčinou mizení sobů karibu. Během roku prodělává přerod díky sblížení s vlčí rodinou. Doprostřed textu je vsunutej například jeho recept na hraboše s vídeňskou omáčkou.