Přidat odpověď
Poselství od protinožců a přežití v džungli mi připomnělo dva starší cestopisy:
André Cognat: Žil jsem mezi Indiány (1971). Francouz, co strávil dva roky u amazonských indiánů, pak se vrátil do Evropy, sepsal zážitky (to je ta kniha) a vrátil se k nim natrvalo, stane se náčelníkem vesnice sousedící s tou, ve který žil ony dva roky. Vzpomínám, že jsem to čet a po čase listoval nějakým číslem National Geographicu, ze zvědavosti mrknul na nějaký fotky amazonskejch indiánů a povídám si: "Tenhle má teda nějak chlupatý nohy..." a ejhle, podle popisku je to spokojenej André Cognat po dvaceti (nebo kolika) letech. Takže vlastně cesta z džungle velkoměst do klídku v pralese.
Antonio Halik: 180 000 kilometrů dobrodružství (1980). Cesta polskýho novináře a kameramana a jeho ženy napříč Jižní a Střední Amerikou, kdy se průběžně začleňuje do místních společenství. Sled někdy až neuvěřitelnejch, drobnejch i delších příběhů: natáčí třeba bitvu mezi dvěma amazonskýma kmenama (do jednoho z nich byl přijatej), nepřátelskej bojovník přitom o vlas mine kyjem jeho hlavu, rozmláti jen kameru, zachrání ho spolubojovník, po kterým pak pojmenujou syna, co se jim narodí cestou. Nebo v pralese narazí na umírajícího zlatokopa, shodou okolností krajana - Poláka. Ten mu daruje vysušenou lidskou hlavu (tsantsu), údajně prokletou, ale navádějící k dávnýmu pokladu, na Yucatánu zaznamená rodinný drama posledního hadího kněze, kterej musí volit mezi záchranou uštknutýho vnuka a vyděděním syna atd.
Předchozí