muslimky znám hodně z blízka jenom dvě. jedna (moje spolužačka) sunnitka si vzala šíita. Ona nosí šátek a zastává poměrně společensky vysoko postavenou a ceněnou pozici a dělá kariéru, on dělá spíš komerční práci a stará se o děti.

druhá je češka, šátek nenosí, ale nátělníky a krátké sukně ano, duchovně ji fascinuje ramadán a na ten jezdí za mužovou rodinou, jinak žijí běžným českým způsobem, slaví muslimské i české svátky, děti znají obojí a mluví dvojjazyčně.

žádná z nich není uťáplá puťka, obě jsou vzdělané a znají několik jazyků a jsou schopny finančně zajistit rodinu v případě potřeby a mají doma rovnocenné rozhodovací právo. od rodičů bydlí všichni daleko a z širší rodiny se víceméně vyvázali, i když vztahy mají pěkné.

pak jsem potkala ještě jednu českou muslimku, je bezdětná a rozvedená, šátek nosí na piráta a nepodává si ruce a je celkově tak trochu cáklá a na sebe docela přísná

upřímně, přestože se modlím a i jiné věci praktikuju, jsem ráda, že nejsem okolnostmi nucena se k nějaké víře hlásit. v asii si hraju na křesťanku, abych to místním zjednodušila.